Můj krok do neznáma

5. dubna 2018 v 22:28 | maminkaTobiase
Ráda bych se s Váma podělila o můj příběh. Rozhodla jsem se tedy, že si založím blog. Po prvotních vizuálních úpravách mého blogu jsem se rozhodla napsat první článek a vlastně se tedy představit a přiblížit Vám o čem se na mém blogu dočtete. Otevřela sem tedy prázdný list a v tom sem si všimla rubriky - Téma týdne.. Tento týden je téma Krok do neznáma.. Náhoda? Beru to jako první kopanec vpřed.. Tak jdeme tedy na to.

Můj krok do neznáma začal minulý rok v březnu. Neshodli jsme se doma a po nekonečných hádkách jsem - říkejme tomu odešla z domu. (O tom snad někdy jindy) V květnu mě čekala maturita a já se najednou ocitla bez rodiny a mých nejbližších. Oporou mě byla především má babička a také můj Martin. Po společné domluvě jsem se tedy přestěhovala k babičce, alespoň do té doby, než si najdeme nějaké společné bydlení s Martinem. Vše se to tak nějak sešlo, Martin nebyl už delší dobu spokojený v práci, teď do toho ta moje situace.. Rozhodli jsme se, že se tedy odstěhujeme 70 km od naší společné vesnice. Začátkem května jsme se tedy ocitli v Brně. Našli jsme si malý byt a byli trošku nervozní z nového začátku. Martina čekal první den v práci. já si hledala nějakou brigádu, protože o jednom platu jsme být nemohli. Mezitím jsem se připravovala na maturitu. Bylo to moc těžké období. Brigádu jsem si našla dá se říct hned, aby toho nebylo málo - školu jsem měla 50 km takže každodenní dojíždění opravdu stálo za to. Koncem května jsem maturovala. Nezvládla jsem hned první předmět, takže mě čekalo repete v září. Byla jsem ze sebe znechucená. Blbá maturita a já jsem ji nezvládla. Vypořádávala jsem se stím opravdu dlouho, nebyl prostě čas sednout si do kouta a probrečet den. Chtěla jsem být taky hrdinka před Martinem, nechtěla jsem aby mě viděl plakat. Pomáhala horká sprcha a pocit, že to ze sebe všechno spláchnu vodou. Dlouhý čas mě nedocházelo co se vlastně všechno za poslední čtvrt rok stalo.. Měla jsem v sobě tolik zlosti na mámu, že mě nechala ve štychu před maturitou. místo abych se plně soustředila na učení jsem hledala bydlení, brigádu a následně pracovala. Dny plynuly a najednou tu bylo září. Všichni se ptali jestli jsem se připravovala na maturitu. Ano.
Začátkem září tu byl i nový školní rok. Nastoupila jsem tedy do pátého ročníku. Jezdila jsem domů ze školy hrozně unavená, ale dávala jsem to za vinu tomu, že jsem po škole hned utěkala do práce, takže jsem odpočívala až večer. Martinovi se moje častá únava nelíbila a proto mě poslal k doktorce. Ta mě předepsala antibiotika na ledviny, prý akutní zánět. Léčila jsem se tedy se zánětěm ledvin celé září. Ve škole jsem byla snad 5 dní a to je možná moc. Koncem září jsem si dělala těhotenský test, říkala jsem si že to už není možné. Měsíčky. které jsem i tak neměla pravidelné se nedostavili, vlastně jsem se tomu ani moc nedivila, spíše mě trápila ta únava. Test vyšel negativně. Začátkem října jsme jeli se školou na výlet do Rakouska. Bylo tam moc krásně a já jsem se cítila zase plná energie. Vše se ale změnilo následující den. Bylo mě opět špatně, takže jsem se rozhodla zajít s ledvinama k lékaři. Poslal mě tentokrát i na gynekologii. Prý těhotná nejsem, uf. To by taky ještě scházelo. škola nedodělaná, peněz nemáme a já bych byla těhotná. Díky životě, aspoň po dlouhé době dobrá zpráva. Dostala jsem tedy opět antibiotika na ledviny a odjela domů. V neděli ráno, když jsem byla zrovna sama doma jelikož Martin byl na fotbale, jsem se šla namalovat do práce. Čekala mě 12hodinová směna. Když jsem ale přišla do koupelny. všimla jsem si, že mě nějak povyrůstly prsa. Měla jsem doma ještě 2 těhotenské testy. nenapadlo mě tedy nic lepšího než si jeden z nich udělat. Snad poprvné jsem si ten test dělala s naprosto ledovým klidem, vždyť mě doktor před 3 dny řekl, že těhotná nejsem. Ovšem to, co na mě vykouklo snad hned po 5 sekundách jsem nechápala. Test vyšel pozitivně. Co teď? Komu mám jako zavolat? Martin má zápas, babičce volat nemůžu abych ji nevyplašila, Martinové mamce volat nebudu- to se zase pro změnu nehodí.. Zavolala jsem tedy kamarádce, nebere to. Fájn. zkusím druhou. Jupí, vzala to. Večer byla asi někde pit - podle hlasu a jejích odpovědí. Řekla, ať si udělám druhý test a dám jí vědět. OK, jdeme na to. Přece nemůžu být těhotná.. Druhý test vyšel taky pozitivně, je to jasné - jsem těhotná, DOPRDELE já jsem v 19 s nedodělanou školou, bez práce těhotná??!!! Jelikož jsem musela do práce tak jsem nechala ležet testy na stole, aby je Martin našel. Opravdu jsem si nepředstavovala, že takhle někdy budu "oznamovat" těhotenství Martinovi.
Telefon, Martin mě volá do práce, co to jako je ty dva testy, nechápali jsme ani jeden. Večer jsem přišla domů a vlastně jsme to ani nijak nerozebírali, pořád jsme tak nějak mysleli, že je to omyl. Ve středu jsem si zašla na gyndu...

Z ordinace jsem vyšla s těhotenskou průkazkou a s gratulací k těhotenství.


Náš minulý rok byl jeden velký krok do neznáma. Nyní jsem v 30tt a nelitujeme ani jednoho rozhodnutní co jsme udělali. Protože díky všem těm událostem, které se staly, čekáme rodinu. Věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu a taky vím, že žádná cesta není procházka růžovou zahradou. Ano, teď už to vím. Ale na to člověk přijde až postupem času.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 9:42 | Reagovat

Uff, to je teda silný příběh. Málokdo by našel takovou odvahu, jako vy dva. Je fajn, že tě přítel podržel. Držím vám oběma palce, abyste to zvládli. :-) A gratuluji. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama