Den D

26. června 2018 v 12:56
..po delší odmlce jsem zase zpět. Nevím na jak dlouho, nevím kdy vyjde další článek. Moje prvotní plány, že budu články vydávat každý čtvrtek ztroskotal hned na začátku. Za tu dobu, co jsem nebyla aktivní se stala celá řada zajímavých věcí.
Tak například jsem koncem dubna oslavila své 20 narozeniny!!! Tolik jsem se na oslavu těšila, byly to moje poslední narozeniny, které jsem slavila jako "svobodná". Ne, nebudu se vdávat:))) Jen se už pomalu a jistě blížil můj termín porodu.

S přítelem jsme tipovali, že se Tobiasek narodí začátkem nebo v půli května. Termín porodu jsem měla až 16.6.2018. Mě máma měla dřív, tak sme si říkali, co kdyby náhodou... Vlastně jsme se už prostě a jednoduše nemohli dočkat našeho miminka. Květen byl nekonečný. Ráda bych vám dala přitovnání jak moc byl nekonečný, ale nevím jak vám to přiblížit, protože to bylo fakt neekoooneečnéé!!! Vyčerpávající byly hlavně návštěvy doktorky, které byly každou středu..Byla jsem tam vždy půl dne, než mě udělali monitor, vyšetřili.. Díky Bohu, že je to už za mnou :)

Přešel ten nekonečný květen a my si byli stoprocentně jistí, že se nám narodí červňátko. Přítel chtěl, aby se prcek narodil 6.6. - prej se to bude dobře pamatovat(Vylodění v Normandii).

No a byla tu středa 6.6.2018 takže mě čekala pravidelná kontrola u doktorky. První jsem šla zase na monitory, které nebyli nijak potěšující. Děloha pracovala - to už ale minimálně 3 týdně. Přišla sem tedy do ordinace, kde ten den nebyla moje doktorka. Naštvala jsem se, protože jsme byly domluvené, že mě udělá HAMILTONŮV HMAT. Měla za sebe záskok, doktora který mě už dřív řekl, že termín mám rozhodně 9.6. a ne až 16. Když jsem tedy šla na vyšetření, říkala sem si, že mě třeba hmat udělá. Neudělal. Řekl, že kdyby mě praskla voda, tak by to fakt neodrodil,tak ať si mě to udělá paní doktorka další týden. Byla jsem naštvaná, zoufalá a smutná. Odešla sem z ordinace s žádankou do porodnice, prej ať mě vyšetří a možná si mě tam už nechají. Vlastně sem nechápala proč mě tam posílá, když bylo vše v kliidu a já sem ještě nerodila, nic se nechystalo.. Tchýně mě tedy odvezla domů pro kabelu s věcma a odvezla do porodnice. Obě jsme si byly jisté, že mě pošlou domů. Dojeli jsme tedy do porodnice, kde nechápali proč mě pan doktor poslal, ale řekli že mě teda udělají monitory a vyšetří. Monitory byli celkem podob né jako ty první. Primářka mě vyšetřila a řekla, že porodní cesty jsou nachystané a myslí si, že doktor mě poslal, protože tam byly nepravidelné kontrakce. Domluvili jsme se, že ještě zůstanu u svojí doktorky a do porodnice přijedu prostě až na porod.. Jeli jsme teda domů, kdy sem byla naštvaná, že mě doktor tahal ještě do porodnice, protože mě po těch vyšetřeních začal bolet podbříšek. Byla sem unavená, protivná a hlavně smutná. Taky sem byla přesvědčená, že porodím rozhodně až na VÁNOCE.

Od návštěvy porodnice mě bolel podbříšek, ale všechnno sem dávala za vinu těm vyšetřením..

7.6.2018
Celou noc jsem se budila každou hodinu, že mě tvrdlo břicho.. Myslela jsem, že to jsou silní poslíčci, jelikož jsem je vždycky zaspala.. v 4:30 vstával přítel do práce. Ani jsem mu neříkala, že mě něco bolí, protože to za poslední 4 týdně nebyla žádná novinka. Odjel do práce a mě začaly bolesti. Musela sem je prodýchávat a začala jsem si je měřit..4minuty,3minuty,3minuty,2minuty,8minut.. Jakožto prvorodička jsem pořád čekala, až se to zpravidelní. Jenže pořád to takto skákalo. O půl 7 jsem se rozhodla jít teda do sprchy , jestli to přejde nebo ne. Bolestě se nijak nezastavily ani nebyly intenzivnější.. Šla jsem se teda nasnídat a bavila se s tchýní, že jestli toto neni porod, tak nevím jak ty porodní bolesti zvládnu(haha toto byla ještě procházka růžovým sadem). Jelikož byla tchýně po noční, domluvily jsme se, že pokud něco tak jí řeknu a vyrazíme. O půl 9 jsem si šla dat další vanu. To sem už psala švagrové, jak často měla bolesti. Když jsem ji poslala vyfocené svoje kontrakce na nic nečekala,napsala že se obleče a jede pro mě. Dobalila jsem si teda kabelu, ale byla sem pořád přesvědčená, že to jsou jenom poslíčci. Bolelo to, ale pořád sem čekala větší bolest. Dojeli jsme teda do porodnice. Bylo mě hrozně trapně, že tam jedu už druhý den po sobě. Připadala jsem si jak vyjukaná prvorodička co jede s každým pichnutím do porodnice. Chtěla sem nechat kabelu s věcma v autě, že to určitě není potřeba. Došli jsme, vyplnili jsme papíry a dali mě na monitor. Kontrakce byly pravidelné, ale ne nijak silné. Doktor mě vyšetřil a řekl, že už zůstávám, protože rodím. Zavolala sem teda přítelovi, aby dojel z práce..

Odevzdala sem svoje oblečení, dostala jejich. Udělali mě klystýr..chvilku sem odpočívala na porodním sále. Došla sestřička, že jestli nechci do sprchy, že to pomáhá proti bolesti. Tak jsem šla. Proboha, to byla ÚLEVA!!! Poté následoval monitor, kdy už přišel i přítel - konečně! Jelikož porod nijak nepostupoval rozhodli se, že mě o půl 3 prasknou vodu. A tím to začalo. BOLESTI byly nesnesitelné! Šla jsem teda znovu do sprchy, ale žádná úleva SE NEKONALA! Byly to nekonečné hodiny bolestí.. Několikrát za mnou přišel personál jestli chci EPIDURAL. Ten sem od první chvíle odmítala. V 17hodin jsem poslala přítel, ať mě doprd*le dají ten epidural. Všichni tedy přišli, že mě musí vzít krev a blablabla.. Bylo mě jedno co mě říkají..v tu chvilku bych snad podepsala aj smlouvu s ďáblem.. Jenže.. Přišla doktorka a řekla, že žádný epidural se nestihne, protože už RODÍME!! Jakože už? Fakt? Zachvilku tu snáma bude Tobinek!!!

A bylo to tady!!
7.6.2018
17:25 hodin
2830 gramů
49 cm
náš syn TOBIAS
láska na první pohled, slzy dojetí, vyčerpanost, ale neskutečně šťastní


Vyšetřili mě i malého a nechali nás 2 hodiny samotných na porodním sále. Je to tady.. jsme rodina..:))
Tobinek je zlatíčko, buď spinká a nebo papá.
Jsme moc šťastní a moc ho milujeme!!


Porod sám o sobě trval 25 minut.
Porodní bolesti sem měla 13 hodin.

Stálo to za to a klidně bych do toho šla znovu, protože ta odměna je neskutečná.
Slovy nejde popsat jakou lásku prožíváme, to člověk musí zažit sám!

P.S. Mět přítele u porodu bylo jedině plus, protože PODPORA, LÁSKA A DOTYKY..



nic víc v životě není
..miluju ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hizaki Chan Hizaki Chan | Web | 26. června 2018 v 13:08 | Reagovat

Hodně štěstí

2 maminkatobiase maminkatobiase | 26. června 2018 v 13:23 | Reagovat

[1]: Děkujeme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama